Zažili jste něco, co vám obrátilo život vzhůru nohama? Potkalo vás neštěstí v rodině, nebo v blízkém kruhu přátel a nevíte, jak se s tím vypořádat?
Pokud se po takové zkušenosti chcete vrátit k podnikání v síťovém marketingu, ale nejste si jistí, jak… tak vám třeba následující řádky pomohou…
Vždy budete mít oporu
Jak se vrátit po tragédii zpátky do procesu? Jak dostat tým zpátky na správnou cestu? Necítíte se stejně pohodlně a sebevědomě, jako předtím?
Je mi moc líto, že si tohle musíte prožívat a že jste zažili hlubokou ztrátu. Jste stateční a úžasní, že i přes to všechno, se chcete vrátit zpátky na cestu za svými sny, jelikož spousta lidí by to na vašem místě už dávno vzdala.
Čest všem, kteří se chcete vrátit zpátky a pomáhat druhým měnit jejich vlastní svět, i když ten váš byl otřesen. Vážně, moc si toho vážím.
Nedokážu si představit, co právě prožíváte, ale chci pro vás udělat vše proto, abych vám pomohl.
Jiným pohledem
Zamyslete se na chvilku. Co by si přál náš blízký přítel, o kterého jsme přišli?
Pokud věříme, že se na nás jejich duše dívají a že jsou si vědomi toho, co děláme, i když už mezi námi nejsou, pak věřím, že nás chtějí vidět šťastné a plné života.
Pro ně bude nejdůležitější, že se nebudeme utápět ve smutku a vrhneme se do života ještě více, než kdy předtím.
Určitě si říkáte, že mně se to snadno mluví…
Jasně, vážně si nedokážu představit, co zrovna teď prožíváte. Ale rozhodně mi to není jedno, jsem s vámi a chci, abyste se cítili alespoň o kousek líp.
Zkusme se na nešťastné události v životě podívat trochu jinak:
- Co když oni vědí, co děláme?
- Co když nás nechtějí vidět nešťastné?
- Co kdybychom jejich památku uctili tím, že budeme chtít od života více?
- Co když je uctíme tím, že naše činy budou mít pozitivní dopad, nejen na památku jejich jména, ale i na ostatní?
To je jen pár způsobů, jak můžeme nad naší ztrátou přemýšlet jinak.
Ale mám tu ještě jeden možnost – i když pro některé asi nebude snadné ji slyšet, ale čest těm, kdo se nad tím vůbec odváží jen přemýšlet.
Váš příběh je mocný
Znám kolegy v network marketingu, kteří si prošli zneužíváním, vyhořením, ztrátou vůle žít a určitě jsou mezi námi takoví, kteří bohužel podobných tragédií zažili mnohem víc…
Věřím tomu, že stojí za to se podělit s ostatními o své příběhy. O depresích, smrti a strachu. Povězte lidem o tom, co se vám stalo a jak se cítíte.
Uctěte památku těch, na kterých vám záleží.
Ukažte jim, že by na vás mohli být pyšní. Buďte silnější a pomozte svým příběhem ostatním, kteří v sobě hledají sílu bojovat se smutkem po jejich ztrátě, nebo jiné tragédii.
Jaké jsou důsledky toho, že budete myslet tímto způsobem?
Když odjedu a moje žena tu zůstane, nechci, aby byla smutná…
Nechci, aby po našem úžasném společném životě byla nešťastná, jakmile ji navždy opustím. Chci, aby byla šťastná, aby na mě ráda vzpomínala a byla ráda za celý ten čas, který jsme spolu strávili.
Kdybych se na ni mohl dívat i po tom, co odejdu, nechci ji vidět, jak se trápí. To prostě nechci.
Když nás někdo opustí, je to smutné, pro všechny je to rána a zažívají smutek. Ale nemyslím si, že zůstat ve smutku do konce života, by pro naše blízké bylo ctí. Tak to vidím já.
Chápu, že to není téma, o kterém by se dalo jednoduše diskutovat… 🙁
Moc mě mrzí, pokud jste ztratili někoho blízkého a doufám, že se v životě nezastavíte a budete pokračovat dál, že v sobě najdete sílu uctít jejich památku a konat věci, za které by na vás byli pyšní.
Doufám, že vám to pomůže…
S nejhlubší úctou k Vám a jejich památce – M.K.
(PS: zkuste se aspoň trošku pousmát, zítra opět vyjde slunce!) 😉
SDÍLET = LÍBILO SE MI TO!
⇩ DÍKY! 💘 DÁRKY NÍŽE ⇩
PDF: Kde brát lidi do MLM, aby Vám nedošly kontakty!
MLM plávovač je ve FB Skupině MLM Poradna!
PDF: Jak správně telefonovat v MLM! Stahujte.
3.9.2019 @ 14:42
Reaguji na Váš článek o tom, když někdo prožije hoře…..to znamená emociální bolest ze ztráty blízkého člověka nebo dítěte……..zkušenost je bolestivá a hlavně nepřenositelná…..každému trvá jinak dlouho, jak se s touto bolestí srovná, schválně nepíši vyrovná, protože ta bolest je v těle pořád,. nezmizí, možná lety člověk otupí, že se tento stav dá přežít……….ale je to prostě tak………a to se týká i dalších věcí, jako je přijít o práci, mít dluhy, z kterých není úniku, i kdyby člověk pracoval celý svůj život…….bude se na něm pást banda darebáků………..Musí mít člověk hodně síly, usebrat se znovu a bojovat o svůj život…..a jeho smysl……….někdy to vyjde a někdy člověk padne do apatie z které není úniku a je ztracen…………Čas vždy ukáže, za co nám ten náš život stojí a jestli si ho necháme a budeme s hrdostí sobě vlastní bojovat o každý další den……..nebo to prostě vzdáme………Vždycky, když je mi fakt na nic, vzpomenu si , jak jsem po prodělaném infarktu ležela na ARO a v duchu se mi honilo hlavou, tak a to je všechno, to byl celý můj život, už jako nic nebude, už budu čekat na konec, kdy si pro mne přijde ta zubatá…………a přišlo mi to strašně směšné, jak se pořád honíme to a ono, aby byly ty cíle splněny…..a aby bylo na chleba a nájemné………a víte co, sice ta hra v Matrixu moc dobrá není, protože někdy vyhráváme a někdy prohráváme a hodně……..ale pořád je to lepší, než- li ležet na ARO s tím, že už mne čeká jenom černá jáma……… A tak , až propijete výplatu, propláčete týdny a dny a budete úplně prázdní, tak začněte znovu a nejlépe, jak umíte……..proč? protože spáchat sebevraždu umí každý, ale žít v této drsné realitě, to chce člověka hrdinu…………
9.9.2019 @ 22:38
Marcelko mockrát Vám děkuji za Váš dlouhý, ale hlavně velmi hluboký komentář! Musíte být velmi silná osobnost, hádám, dle toho co píšete, že se s Vámi také život vůbec nemazlil a proto bych chtěl ocenit, že i přes to všechno, co jste si prožila, jste tady dokázala nejen zaznamenat Vaše pocity a myšlenky, ale hlavně nakonec najít to dobré, motivační, pozitivní – a to je vlastnosti lídra / lídryně ve Vašem případě, takže klobouk dolů a souhlasím se vším, co jste napsala! Myslím, že jste tímto podpořila nejednoho čtenáře našeho blogu – díky moc a velmi Vám držím palce ať se Vám daří a máte v životě už jen a jen pohodu….
3.9.2019 @ 18:55
Díky Filipovi za velice povzbudivý a pravdivý článek a naprosto souhlasím s Marcelou také jsem párkrát měla na mále po různých pádech z koně a po převrácení s bryčkou a dvou zlomených obratlů jsem měla obrovské štěstí buď jsem mohla spadnout hlavou na kámen, který byl vedle nebo jsem mohla zůstat na vozíku, ale vše dobře dopadlo, takže miluji a děkuji svým andílkům bez kterých bych zde už nebyla a vesmíru.
9.9.2019 @ 22:32
Renatko, díky moc ale já jsem Michal 🙂 ale to nevadí, jmenovat se Filip, by mi vůbec nevadilo, je to taky pěkné jméno, nemyslíte? 🙂 Každopádně děkujeme i těm Vašim andílkům, že Vás vždy zachránili a Vy jste nám tu mohla přispět komentem, paráda, ještě jednou děkujeme a přejeme mnoho zdravíčka i do dalších let!
7.9.2019 @ 6:34
Před 5mnesici nám zemřel bracha.zanechal po sobě manzeku.a23letou dceru.byla na něho dcera.fiksovana.nemohu se s jeho smrtí smířit tak jako mi.sourozenci nejhorší je že jeho manželka je úplně na dně po psychické stránce
9.9.2019 @ 22:30
To je mi moc líto Zuzko, dovolte mi prosím také, i když dodatečně, vyjádřit tu nejhlubší upřímnou soustrast 🙁 Nedokážu si vůbec představit tu bolest, kterou právě procházíte a vím, že tato bolest pravděpodobně nikdy úplně nezmizí…. nicméně s postupem času, pomaličku, krůček po krůčku, opět půjdete dál. Nezbývá nic jiného, než pokračovat v životě a jít dál – Váš milovaný bratr by si určitě nepřál, aby se kvůli němu kdokoli z Vaší rodiny trápil a truchlil po zbytek života… Musíme jít dál! Jednou se stejně všichni, tam nahoře sejdeme a do té doby, prostě jen musíme jít dál…musíme fungovat už kvůli ostatním pozůstalým… Držte se….